Libomyšl - 26. červenec 2008

Po nějaké době se kmetiněvský fotbal ukázal v reprezentačních barvách. Už je to nějaký čas, co jsme se přihlásili na tento turnaj, a tak bylo jen otázkou času, kdo z nás na Berounsko vyrazí. Organizační složku celé akce převzal Jirka Kaká Novák, který potvrdil, že má opravdu skvělé organizační schopnosti...

Vše klapalo bez problémů včetně cesty (Jirka objednal minidodávku). Naše řady byly tvořeny těmito hráči: Aleš Levý (golman), David Musil (útok), Martin Votava (záloha), Jirka Kaká Novák (záloha), Karel Prokopec (kustod). Nicméně další složku tvořily posily z policejního fotbalového sboru, které zajistil Jirka Kaká Novák. Bez jejich pomoci bychom s těží mohli pomýšlet na vysoké umístění, což jsme samozřejmě před samotným startem vůbec netušili. Turnaj byl totiž obsazen velmi zdatnými fotbalisty, přičemž nechyběli hráči I.A tříd a dokoncekrajských přeborů (Standa Krejsa nám nakecal, že úroveň je naprosto klidná a pohodová, nevím, kde to vzal. Ostatně jeho tým ani jednou nevyhrál a v celém turnaji dal pouze jeden gól. Ten dal paradoxně Standa sám). Turnaj byl tvořen deseti týmy, opravdu nevím, jestli jich tam bylo opravdu deset, ale to je celkem nepodstatné. V prvním zápase jsme nastoupili proti týmu v oranžových dresech (název si nepamatuji) a ihned od prvních chvil jsme se přesvědčili, že nás nečeká snadná cesta. Soupeř během počátečních chvil spustil kanonádu na naší branku a bylo hodně znát, že má systém malé kopané hodně zažitý. my jsme se s pravidly seznamovali zapochodu, což byl v samotném úvodu docela problém. Nicméně fotbaloví chlapci z "policie" se brzy oklepali a totéž se dá říci i o kmetiněvské části sestavy. hrdinou zápasu se nakonec stal Martin Votava, který jediným gólem zápas rozhodl! vyhráli jsme 1:0!

Ve druhém zápase jsme narazili na Stašov, dalšího výborného soupeře. V jeho sestavě figurovali hráči od krajského přeboru k I.B třídě a bylo to zatraceně znát. Hra měla vemi rychlé tempo, přičemž soupeř ukazoval, že má velmi propracovanou defenzivu. Navíc jejich golman "hromotluk" míče doslova přitahoval. Naše strana se však také také nenechala zahambit, a tak zápas skončil remízou 0:0. Troufnu si však říci, že i v tomto zápase jsme byli lepším týmem! Po delší pauze nás čekala další "neznámá". Tým pojmenovaný jako "Bezmozci" byl však o dvě třídy horší než my, což se na hře zřetelně projevilo. Brzy jsme vedli 3:0 a o zápase bylo jasno. pokud však soupeř nevynikal fotbalovostí, tak v tvrdosti až zákeřnosti to byl naprostý přeborník. Sudí některé drsné zákroky v pohodě toleroval, a tak nervy tekly! Naši staroušové by možná čučeli, co všechno bylo považováno za "čistou" hru. Hrůza! V průběhu druhé půle jsme navíc trošičku polevili v koncentraci a z brejku jsme dostali prvního góla v turnaji. Vrcholem celého brutálního zápasu byl hozený míč do naší branky, který rozhodčí uznal!!! Opět další nervy a především nadávky! Ale co.. přežili jsme to a zvítězili 3:2!

Uff...dalším těžkým soupeřem byla Lhotka. Jejich tým byl tvořen vysokými fotbalisty, kteří prakticky pouze bránili a systém hry připomínal Řecko. Největší šanci zápasu jsme měli v desáté minutě, ovšem David Musil nepochopitelně zazdil jasnou loženku. Ihned poté chybovala naše obrana a dva útočníci, kteří se na mě řítili, tak si mě pěkně vychutnali V poločase jsme prohrávali 0:1.! Ve druhém jsme už však jasně dominovali, ovšem vstřelit gól - to byl opravdu nadlidský úkol. Naštěstí se však Kubovi Součkovi podařilo obranný blok prostřelit, a tak jsme z této bitvy vyšli alespoň s bodem. Výsledek tedy 1:1, a to ve zkratce znamenalo, že jsme si zajistili postup do čtvrtfinále. Posledním soupeřem ve skupině byli hráči Jiřetína v Jizerských Horách. Tento tým tvořený hráči ze třetích tříd, nepředváděl vůbec dobré výkony, ovšem proti našemu týmu se nečekaně vytáhl. Krumpláci z "Jizerek" hráli hodně bojovně, vyhrávali osobní souboje, zatím co my jsme v tropickém vedrys plnými žaludky, ůbec neběhali. Navíc jsme v obraně dělali hrozné chyby a před čtvrtfinále zaplatili krutou daň. Prohráli jsme 4:0. Po dalším jídelním intermezzu (někdo dal klobásku, další opékané uzené či kuřátko) jsme se začali soustředit na čtvrtfinále. Soupeřem nám byl tým Řezníků, kteří měli velkou motivaci na turnaji uspět, jelikož sem jezdí každoročně. Ovšem to nebylo nic proti nám! V tomto zápase jsme podali nejlepší výkon na turnaji a po skvělém výkonu jsme zvítězili 4:0! Střelecky se konečně prosadil David Musil, který ve správnou dobu obul "střelky" a jeho radost z dvou gĺů byla famózní. Soupeřova golmana počastoval pokřikem - nazdáááár! Vymalováno, jsme v semifinále!

Radost veliká! Už teď jsme věděli, že do Kmetiněvse přivezeme pohár! V semifinále nás ovšem čekal výborný soupeř a tím byli opět hráči ze Stašova, se kterými jsme ve skupině hráli 0:0. Také v tomto důležitém zápase bylo jasné, že kdo udělá chybu, ten prohraje. Žel jsme ji udělali my. V obraně jinak skvělý Čaly "namazal" útočníkovi Stašova do vyložené šance a ten se zachoval chladnokrevně. Na míč jsem si sice šáhl, ovšem ránu z velké blízkosti jsem zachytit nedokázal. Od té doby Stašováci produkovali naprostou destrukci a s tím jsme měli velké problémy. Co naplat, že jsme působili fotbalověji. Soupeř hrál velmi chytře a čekal na naši chybu. A tu jsme opět udělali a žel byla úplně stejného charakteru jako ta pvní. Po půlce jsme tak prohrávali 0:2. Ve druhém poločase jsme ovšem hráli výborně, ale tyče soupeřovy branky byly proti. To, co netrefilo tyče, to povyrážel jejich golman. Zápas tedy rozhodla jediná chyba, poté soupeř zalezl a bylo vidět, že systém hry v malé kopané má výborně zažitý.

Vyčerpaní a trochu zklamaní jsme popadali jak hrušky na trávník a přemýšleli jsme alespoň o třetím místu. Zápas s druhým vyřazeným semifinalistou, Lhotkou, se však po dohodě zkrátil pouze na penaltový souboj (v tom vedru už toho něli všichni maximálně plné zuby), ze kterého jsme vyšli jako vítězové!!! Kluky musím pochválit, protože všichni proměnili!!! Já jsem chytil hned tu první, a proto když se poslední míč zavlnil v soupeřově brance, vytryskla v našem táboře velká radost, která vyvrcholila společným focením a následným předáním krásného poháru pro 3. místo! Ale to nebyla jediná cena, kterou jsme si odnesli! Jirka Kaká Novák si ještě odvezl cenu pro "nejstaršího hráče" (alespoň vidíte, jaké ročníky zde byly, vůbec tedy nechápu Standu, který mluvil o "pohodovém turnaji", pamatujete?). Malou kaňkou (alespoň pro mě) byl název týmu, po kterým jsme hráli. Byli jsme zapsáni jako "Slaný 2", vůbec nechápu, kde, kde se to vzalo. Možná to bylo tím, že Standův tým hrál pod názvem Slaný 1...uff, tuhle minelu jsme si ale nenechal pro sebe a organizátorům jsem vysvětlil, že s městem Slaný nemáme vůbec nic společného. Po slavnostním vyhlášení se náš tým pustil do všech těch lahůdek co byly kolem. Především "prasátko" vítězilo. Následně naše posádka nastoupila do Jirkova vozidla. V Praze jsme se rozloučili s polovinou našho týmu, ještě jdenou - díky kluci! Hráli jste super! No a pak už velký návrat! V hospodě u Luboše jsme pohár naplnili pivem, ze kterého se pilo vskutku delikatesně" Kamarádi nám gratulovali...ovšem nejvíce byl dojatý Petr Čert Pachta, který nám dokonce věnoval 100 (nebo 200?) korun, aby následně padl pod stůl! Tak takové to tedy bylo. Doufám, že jsem na nic podstatného nezapomněl, jestli ano, doplňte mě! Za gratulace děkujeme moc! V úterý poháry přineseme!!!

Pořadí:

1. Stašov

2. Smržovka v Jizerských Horách

3. Kmetiněves alias Kaká Tým

4. Lhotka

ALL