Slavné zápasy

Každý fotbalový tým má své slavné momenty. Tato sekce je proto věnována našim velkým výhrám, kterých bylo za celou tu dobu opravdu dost. Některé "pravěké" se sem sice už nedají vložit, ovšem na ty nejslovutnější vzpomínáme stále...

ROK 2002

Mšené Lázně – Kmetiněves 2:5

Borečci z lázeňského města si nás pozvali na zápas, který chtěli pojmout jako takový trénink jejich mužstva. Nakonec z toho však byla jejich noční můra. Chlapci si totiž měli prý zastřílet. No, střílelo se spíše na druhé straně. Někdy se i zdálo, že prostředí nebude tak kamarádské jako v samotném počátku utkání. Zkrátka a dobře – fotbal značky „Urugvaj“ fungoval a domácí tak museli zkousnout vysokou porážku.

Mšené Lázně – Kmetiněves 1:3

Do odvety se lázenští posílili, běhali, lítali stříleli, ale stejně znovu prohráli. Bylo tedy jasné, že příště už nás nepozvou. Oslava postupu jejich týmu do I.B třídy tedy pěkně zhořkla. Jo, tenhle tým z Kmetiněvse byl v oné době opravdu silný. Od tohoto zápasu jsme se už s tímto soupeřem nikdy nestřetli....

ROK 2003

Kmetiněves - Sazená 7:2

Utkání našich borců s hráči soupeřova klubu proběhlo v příjemném čase letních prázdnin na hřišti v Sazené. Podmínky ke hře byly vynikající. Kvalitní šatny, sprchy, velmi dobrý povrch hřiště, pevné sítě na góly, připravené občerstvení, méně dobrý soupeř. Co více si může srdce fotbalisty přát.Utkání vedl svou neomylnou píšťalkou Luděk Kvapil. A tak byla regulérnost průběhu utkání zaručena. Na inkriminované místo jsme se dopravili osobními auty. Už náš příchod na hřiště měl na soupeře zdrcující účinek. Takový fotbalový výkvět naši soupeři asi nečekali a tak do jejich srdcí vstoupil strach. A měl proč. První minuty zápasu nebyly pro Sazenou o nic méně zdrcující než náš příchod, průběh zápasu byl zdrcující a závěr, jak jinak, je zdrtil úplně. Zcela jsme je totiž rozdrtili, porazili, rozmetli, semleli :) . Prostě jsme opět vyhráli. A tak jsme si připsali další vítězství. Celou kulturní akci jsme zakončili doplněním tekutin a pevných složek stravy (pivo a řízky) v místním fotbalovém posezení přímo u hřiště. A pak už jen následoval vítězný návrat domů ke svým ženám, dívkám, milenkám, dětem, psům, kočkám, králíkům, slepicím, a dalším nejmenovaným přátelům. Těsně po zápase jsme byli pozvání na gulášek, který Olda Hampeis ohodnotil slovy: „Guláš máte dobrej, ale jinak umíte hovno“ :) . Sazenští pak chtěli okamžitou odvetu, ale to my zas ne...za rok chlapci, za rok....!

ROK 2006

Feralpi Kralupy – Kmetiněves 0:2

Poprvé jsme si zahráli v krásném areálu ve Chvatěrubech. Soupeře jsme po celý zápas prakticky k ničemu nepustili (snad pouze nějaké střely z dálky). Skóre otevřel Petr Knoflíček už v prvním poločase a od těchto chvil jsme měli utkání pevně v rukou. Hrdinou zápasu se pak stal Milan „Upír“, který hlavičkou z rohu zvýšil na 2:0. Tento životní zásah pak slavil celou noc u Luboše v hospodě. Pamatuji se, že stále opakoval větu: „já jsem tak štastnej...“. Postupně mu však už nebylo rozumět vůbec nic..

ROK 2007

17. květen 2007 - Feralpi Kralupy - Kmetiněves 1:7 (1:1) 

Kmetiněvský fotbalový tým se opět představil ve chvatěrubském areálu. Feralpi nás vyzvali k odvetnému zápasu ( v tom předešlém jsme zvítězili 2:1), přičemž v jejich barvách se vyskutují jména jako Dalibor Dobiáš nebo Martin Koutecký. Náš tým však nastoupil s velkým odhodláním a na "place" to bylo znát. Po celou dobu prvního poločasu jsme měli územní převahu, ale branky žel nepřicházely. Prvním střelcem se ale přece jen stal Jirka Žák, který tak skvěle pokřtil své nové kopačky (a svůj nový telefon, trenky, psa...a bla,bla,bla ). Soupeř útočil z brejků jen z řítka, a možná proto byly jejich pokusy nebezpečnější. Žel jsme přece jen v obraně vyrobili nečekanou chybu a tu Feralpi potrestali a stav byl tedy 1:1. Tak také skončil první poločas. Druhý začali přece jen lépe domácí, ovšem jejich šance zůstaly mrtvé. Kmetiněvští rytíři se brzy oklepali a za velmi krátkou dobu, zasadili soupeři smrtící K.O. Nejstarší hráč na place, Luděk Kvapil, nejprve v houštině těl dorazil míč do sítě, aby následně přidal další gól na 3:1! A to byl zlom v zápase! Na bránu domacích se rázem valila kmetiněvská lavina a gólostroj se rozjel na plné obrátky! Po krásné akci zvyšil skóre David Musil, následně Jirka Hampeis ml. uklidil míč k levé tyčce, Míra Šuta od vlastní poloviny vyvezl míč a předložil ho Davidovi Musilovi, který si golmana domácích skvěle vychutnal!!! Zkrátka paráda! Dílo se zastavilo na stavu 7:1, domácí úplně odpadli, a to ještě Luděk Kvapil téměř dovršil hatt-rick po brance, která byla po zápasové domluvě uznána, leč rozhodčí (Venca Knoflíček) byl jiného názoru!?Velké vítězství tedy bylo na světě!

Velkou pochvalu a uznaní já osobně připisuji úplně těm nejzkušenějším hráčům, jelikož jejich výkony byly neuvěřitelné!!! Jmenovitě:Míra Šuta perfektní v obraně a skvěle podporující útok, Jiří Hampeis st.- jistota zadních řad, Bronik Dragoun - bojovník a dříč se skvělou rozehrávkou, Luděk Kvapil- pohotový v koncovce! A co na závěr!!! Pořádný pokřik v kabině!!!!!!!!!! Tímto ještě jednou děkujujeme hostujícím hráčům, jmenovitě jde o Marka Kaču, bráchu Davida Musila a Ivana z Černuckého "Béčka"! doufám, že jste si to užili...žel zápas měl i stinné stránky...neštastně se nám zranil (kotník) pilíř obrany, Martin Kulich, který hrál ve výborné formě! Všichni si přejí, aby se brzy uzdravil. Bude velmi chybět, a to jak v Kmetiněvsi tak v Černuci....A zde je sestava vítězů: Aleš Levý, Míra Šuta, Martin Kulich, Jirka Žák, Martin "Dlouhán", Jirka Hampeis ml., Jiří Hampeis st., David Musil, Petr Musil, Ivan z černuckého "B" týmu, Jirka KAKA, Vašek Turek, Bronik Dragoun, Marek Kača, Luděk Kvapil, Jenda Matoušek...uff, doufám, že jsem nikoho neopomenul...to víte, oslavy u Luboše byly velkolepé!!!!!!!! Perlička z mé osobní kapsay:na zápas jsem se připravoval asi dvě hodiny, vzal jsme si dvoje chrániče, lepenku, dvě trika, dvoje kalhoty...ale kopačky jsem nechal doma!!!! Ještě že měl Martin dvoje!!!!!

ROK 2013

2. září 2013 – Zlonice – Kmetiněves 1991 2:5 (0:3)

Dohodnutý mač jakožto příprava na Amforu se povedl na výbornou, alespoň tedy co se týče výsledku. Je třeba přiznat, že jsme po celou dobu zápasu měli docela štěstí, nicméně trpělivou hrou jsme našeho soupeře dokázali přehrát. Zlonická „stará garda“ s několika posilami z jejich „Béčka“ začala v prvních minutách hodně ostře a brzy se před naší brankou udály první nebezpečné závary. Postupem času si však naše obrana docela „sedla“, skvěle ji dirigoval Martin Kulich a povedený zápas odehrál rovněž Jiří Hampeis st., přes kterého snad za celý zápas nepřešel jediný míč. Když opadl úvodní nábor zlonických, osmělil se také náš tým. Dá se říci, že hned z první pořádné šance zahřmělo. Dlouhý míč dostal do běhu Petr Knoflíček, udělal takovou krkolomnou kličku golmanovi, ale naštěstí merunu do branky dostal – 0:1! Po inkasovaném gólu začali zloničtí útočnou smršť hláškou: „Teď už je nebudem šetřit a nasypem jim to tam“. No, skoro se nemýlili. Jejich útočníci měli na svých kopačkách hned tři tutovky, ale při našem týmu stáli vždy všichni svatí. A protože Zlonice začaly hře dominovat a úplně otevřeli obranu, stačil znovu dlouhý nákop a po stejně vymodelované akci jsme skórovali také podruhé, tentokrát se trefil Marek Kača. Zloničtí v tu chvíli nevěřili vlastním očím, ostatně my všichni také ne, protože optická převaha byla jasně na na jejich straně. Ti si nakonec do poločasu připravili ještě dvě další šance, ale branka pro ně byla zkrátka zakletá. A jak už to v našem podání bylo, stačilo míč trochu přidržet, přihrát si a až tu byl další ťukes, jehož finálním dokončovatelem se stal Jenda Matoušek – 0:3! Co se týče druhého poločasu, tak ten začal očekávaným obrovským náporem domácích. Bylo vidět, že našemu týmu začaly postupně docházet síly, měli jsme velké problémy udržet míč, což způsobovalo další a další nebezpečné situace soupeře. Navíc prudký vítr, který jsme měli tentokrát proti sobě, nebyl úplně ideálním pomocníkem pro naši hru. Přetížená obrana sice dlouho odolávala, ale nakonec jsme přece jen inkasovali – 1:3. Posléze však nápor domácích přece jen ustál, myslím si, že se nám docela dařilo kouskovat hru a čas pomalu plynul... Nicméně i po minutách totální defenzívy jsme dokázali udeřit a co si budeme vyprávět, byla to znovu pohledná akce na jejímž konci byl vrchní doklepávač Jenda Matoušek. V tu chvíli se zdálo být rozhodnuto, byť v posledních deseti minutách jsme udělali opakovanou chybu, nedokázali jsme včas odkopnout míč a soupeř toho využil ke vstřelení druhého gólu – 2:4. Poslední slovo jsme však měli nakonec my. Míra Šuta dostal od našich zadáků hezkou přihrávku do brejku, zkušeně si vystoupil z postavení mimo hru a nádherným pasem předložil tutovku Jendovi Matouškovi, který se však zalekl hattricku a svou šanci zbytečně zazdil. Nicméně dobíhající Jirka Hampeis ml. byl včas na správném místě a pohodlnou střelou potvrdil naše vítězství. Nesmíme být neskromní, takový výsledek čekal před zápasem málokdo. Ale zkrátka se zadařilo (ostatně jako vždycky :) )!

Branky: Jenda Matoušek 2x, Petr Knoflíček, Marek Kača, Jirka Hamepeis ml.

Sestava: Aleš Levý, Martin Kulich, Marek Kača, Míra Šuta, Jiří Hampeis st., Jiří Hampeis ml., David Musil, Petr Musil, Jenda Matoušek, Jirka Žák, Jirka Mendl, Pavel Nedvěd, Franta Pokorný, Petr Knoflíček, Pavel zPoštovic :)

Exhibiční zápas ve Zlonicích: Kmetiněves 1991 – Amfora Praha 2:3 (1:1)

Náš tým nastoupil zřejmě k nejslavnějšímu zápasu a porazit ho muselo až mužstvo bývalých reprezentantů, kteří byli doplněni známými osobnostmi z televizní obrazovky. A co bych tak mohl napsat? No, i tento zápas jsme chtěli vyhrát, i když o konečný výsledek přece jen nešlo. Náš tým měl spousty šancí, možná jsme ani nečekali, že jich bude tolik... Na druhou stranu náš soupeř byl nepochybně fotbalovější a především bývalí internacionálové ukázali, že fotbal se zkrátka nezapomíná. A co nás potěšilo nejvíc? Mě osobně luxusní gól Jirky Hampeise na 1:0! Antonín Panenka, jenž zápasu přihlížel, musel zákonitě valit oči! Je jen škoda, že víc příležitostí jsme nedali, i když pochopitelně vyrovnat jsme i přesto mohli. Naší týmovou velikost jsme prokázali tím, že jsme na důležitou pentli pustili Jarka Pachtu, který ovšem svou životní branku nevstřelil. Jinak samotnému zápasu přihlíželo neskutečných 976 diváků !!! Jen pro srovnání: Úplně stejný počet navštívil o tomto víkendu druholigový zápas mezi Zlínem a Třincem, přičemž premiérový zápas Tomáše Řepky ve Hvozdnici sledovalo něco málo přes tři stovky lidí. Divácká kulisa byla tímto impozantní a je super, že zloničtí fandili právě nám :) Po samotném zápase se poté v exhibičním režimu uskutečnil penaltový rozstřel, který skončil 3:3, ovšem malinko jsem nepochopil, proč zůstalo na hřišti pouze pět hráčů Amfory a ostatní zamířili hned do kabiny??? Těžko říct, nicméně největší show předvedl Roman Skamene, který to u publika vyhrál na celé čáře! Díky všem za účast!

Branky: Jirka Hampeis ml., Marek Kača – J. Kohák, V. Hron, M. Čamaj

Sestavy: Kmetiněves 1991 – A.Levý, M. Kulich, M. Šuta, J. Mendl, J. Žák, J. Levý, J. Hampeis ml., M. Kača, J. Matoušek, D. Musil, P. Musil, O. Hampeis, P. Knoflíček, A. Knoflíček, L. Kvapil, K. Prokopec, P. Nedvěd, F. Pokorný, J. Pachta, B. Dragoun, Pavel z Teen Challenge, Martin Votava,

Amfora Praha: M. Michal, P. Steiner, M. Čamaj, F. Jakubec, P. Bičovský, P. Salava, P. Rada, J. Rosák, K. Šíp, R. Šebrle, I. Niederle, R. Skamene, J. Berger, J. Fiala, S. Tofi, P. Poulíček, V. Hron, M. Jiráň, J. Kohák, K. Střihavka a J. Zonyga.

Žluté karty: A. Levý, J. Pachta, R. Skamene

Sudí: D. Damková

Diváci: 976