Aleš Levý

Vrátil jsem úder a udělal rozhovor s Aligátorem, golmanem kmetiněvských žluťáků...

Vzpomeneš si na první fotbalové začátky? Kdo tě k fotbalu přivedl? 

Abych se přiznal, tak na své začátky si ani moc nevzpomínám. V žácích jsem nijak nevynikal a prakticky si pamatuji jen na to, že jsem byl dvakrát docela vážně zraněn. To všechno bylo v době úplných začátku v Černuci. Poslední žákovský rok jsem pak byl už myslím ve Velvarech a tady to bylo už hodně dobré. Měli jsme doslova super tým, naše ročníky byly hodně silné, což se asi nejvíc projevilo v dorostu. Jinak k fotbalu jsem se přivedl nejspíš sám :)

Jak bys zatím zhodnotil svou fotbalovou dráhu?

Asi jako u každého, byly lepší i horší chvilky. Těžko se mi to hodnotí teď, když už nemám fotbal úplně na první místě. Možná, že jsem z toho všeho mohl vytěžit víc...každopádně se mě docela držela zranění a prakticky v nejlepším rozpoložení jsem toho pak musel i na tři roky nechat... Pak jsem byl rád, že jsem alespoň mohl chytat za černucké béčko, když jsem nemohl být v poli. Postupně jsem se začal vracet, ale už to samozřejmě nikdy nebylo ono. Teď už se fotbalem pouze bavím a jsem rád za každý zápas.

Na jaké trenéry nejraději vzpomínáš?

Nejraději vzpomínám na pana Václavíka, který do nás nahustil fyzičku, se kterou jsme poráželi i daleko fotbalovější mužstva. Pamatuji se, že jsem tenkrát odehrál celý zápas za dorost, odpoledne za béčko a druhý den třeba i kus za áčko. Druhý den jsem šel v pohodě do školy a nic...Fyzicky jsem na tom byl od těchto chvil hodně dobře . Jeho tréninky byly opravdu vynikající, a to už tehdy to byl pán v letech. Zapomenout nemohu taky na pana Průšu, který byl naopak takovým naším tátou...tenkrát skoro brečel, když jsme dokázali postoupit do I.A třídy :) V dospělých pak nejradši vzpomínám na pana Milera. Myslím, že mě měl docela rád :) Co však ale musím prozradit, neměl vůbec v lásce naše kopání tady v Kmetiněvsi. Když pak zjistil, že se mi stal úraz za školu, byl hodně naštvaný. Pamatuji se, jak na mě tehdy řval do telefonu, když jsem se vracel cestou z nemocnice s nohou v sádře :) Každopádně ho vždycky rád vídám, když je příležitost...

Měl jsi někdy nějaké vážné zranění?

Jak dlouhý chceš ten seznam ??? V žácích ve druhé třídě těžký otřes mozku, za rok děsivě zlomená ruka, kdy mi kost koukala a já, když to vyděl, tak jsem se málem posr... Pak už neslavný kotník. Zlomeniny, výrony, zlomené kůstky – to všechno na jedné noze (až později přišla ta druhá). V poslední době už jsou to jen vykloubené prsty, vyražené zuby, a nebo zlomený nos...

Byl jsi někdy vyloučen? Pamatuješ si za co to bylo?

Hehe, vím proč se ptáš :). Vyloučený jsem byl...no asi toho bylo víc :) Někdy to bylo za „kecy“, někdy za fauly. Ty chceš ale vědět o té nejpopulárnější historce, co? No jo:). Hráli jsme ve Velvarech se Slovanem Kladno, šel jsem takhle ze strany sám na branku a v tom „kosa“ jak blázen. Když jsem ležel na zemi, jen jsem čekal na hvizd rozhodčího a NIC! To mě tak naštvalo, že jsem hned skočil po tom klučinovi, se kterým jsme se mastili v podstatě celý zápas. Trochu jsem ho přiškrtil :) . Paradoxní ovšem bylo, že vyloučen jsem byl jen já a ještě můj spoluhráč, Pavel Špaldoň, který nás šel odtrhnout. Pamatuji se, že jsem mu dával z ruky svou kapitánskou pásku a on povídá: „ já jsem taky vyloučenej, mně to nedávej!“. To jsem skutečně rozdýchával těžko, chtěl jsem jít znovu za rozhodčím, ale to už nás pořadatel vyváděl až ke kabinám. Táta mi pak pěkně vyčinil. No, dneska se tomu už směju:). To však ještě není všechno. Pak jsem byl na disciplinárce a na chodbě jsme seděl s panem Michaličkou, který povídá: “hlavně na ně nebuď drzej, nebo ti dají flastr, radši nemluv, já to vyřídím“. Tak jsem mlčel, on jim vynadal do debilů, magorů, kreténu, já dostal čtyři vostrý a podmínku do konce sezóny :). Pak psali i něco v místním tisku. jako že jsem si hrál na akčního hrdinu, nebo co :) Kladenské týmy jsem skutečně úplně nesnášel, vždycky jsme se s nimi neskutečně řezali, některé zákroky byly skutečně na hraně všeho. Navíc jsme se tak nějak už znali, takže už před zápasem jsme po sobě pokřikovali. Mám dokonce kamaráda, který dříve hrál za Spartu Doly Kladno, potkávali jsme se i na hřišti a dodnes mi říká: „Velvary, to jsme si vždycky nablejskali kolíky“ :) Proto nechápu, jak můžeš tomu Kladnu fandit :):). Já fandím jen Pavlu Bartošovi :) :) :) (ligový hráč současného Kladna a zároveň kamarád z dětství, se kterým jsem se mimochodem také potkal na hřišti :)). Jinak k těm červeným... jednu jsem dostal za faul na Ládika Oplta, když jsme hráli s velvarským béčkem v Černuci. Pěkně to přihrál :) :). Hned za další dvě minuty byl pak vyloučen Roman Nádherný :) No a nedávno jsem dostal červenou za faul loktem, ale byla to spíš nešťastná shoda okolností... 

Jaký je tvůj oblíbený hráč a proč?

Líbí se mi Michael Ballack. To je fotbalista podle mého gusta. Naprosto komplexní hráč, střílí oběma nohama, umí dát gól hlavou. Navíc je to člověk, který toho vždy nejvíc oběhá, hodně brání, ale také dokáže zaútočit. K tomu všemu je silný a tvrdý v osobních soubojích, ostatní z něho mají respekt. S merunou si také hodně rozumí. Je to týmový hráč, který se dokáže obětovat pro ostatní i za cenu toho, že není zrovna vidět. Zkrátka žádná primadona. Mám rád fotbalisty, kteří dokáží nechat na hřišti úplně všechno! Řekl bych, že podobných hráčů moc není. Z českých jsem měl rád Lumíra Mistra a Jirku Novotného.

Jak si přišel k přezdívce Aligátor?

Tak to si nepamatuju. Možná to někdy někdo jen tak plácnul a bylo to. Jenda Matoušek má takové hlášky :)

Chtěl bys někdy chytat za staříky z Kmetiněvse?

Odpovím otázkou! Myslíš, že by si někdy Tomáš Řepka oblékl sešívaný dres ??? :) :) :)

Jak se ti líbí náš fotbalový stánek za školou? Co bys změnil a co ti tu ještě chybí?

Mně se tady líbí! Myslím, že tady ten areálek je pěkně zkultivovaný, mám to tady moc rád a vlastně bych ani nic neměnil. Terén samozřejmě není ideální, ale v našich možnostech zatím není, abychom s tím něco radikálního udělali. A co mi zde chybí? Když už tu máme pergolu, mohli bychom dále uvažovat o malé klubovničce. To je můj osobní (skrytý) sen!

Co bys chtěl ještě ve fotbale dokázat?

Asi už nic :) :):) Ale tak...přál bych si, aby se mi vedlo v Černuci, kde se nám teď daří, a to se hraje hned lépe. Jinak tady v Kmetiněvsi, doufám, že budu pro žluťáky oporou, která nebude pouštět laciné góly. Příští rok budeme samozřejmě tvrdě útočit na Kmetiněvský pohár... :)

-ptal se Karel Prokopec -